On už to říkal (údajně) pan Lenin: "3x učit se..." V 45 letech jsem se začal transformovat, abych měl co nabídnout, učil jsem se skoro denně dlouho do noci vše, co se týkalo IT, tak to šlo asi 5 let, a dospěl jsem do stavu, že nové, dobře placené místo najdu za méně než měsíc. Asi jsem měl štěstí.

Tak je to správné.

Po tom co jsem zaregistroval protestující, co si stěžují, že jim chodí pozdě sociální dálky. Teatrálně u toho mávají pivem v ruce, svádějíc to na Ukrajince....S vámi nemůžu než souhlasit!

Komunisti a polistopadoví překabátění postkomunisti nás naučili nespoléhat se na sebe, ale na stát. Bohužel!

Slovenský estébák Bureš rozhazoval peníze, kde nemusel. Odpovědí byla nemalá inflace!

Proč ti lidé spoléhající se na stát brečí, že mají málo? Naši občané prosázeli více než třetinu našeho státního rozpočtu. Je to možné? Naši občané jsou vysoce bohatí!

Jezdil jsem jako kapitán na Chvaleticích. Celkem slušný plat. Pak nám oznámili, že se plavba zavírá. Stačilo se jen porozhlédnout a příštích 20 let jsem jezdil v Německu za skoro trojnásobný plat. Když šel v roce 2016 zaměstnavatel do důchodu, tak jsem vypsal na FB výběrové řízení na zaměstnavatele. Jeden uspěl, dá mi +/- 3100 čistého za 14 dnů na lodi. S tím se dá vyžít. Takhle je to dneska jednoduché. Práce je všude habaděj pro toho, kdo se chce postarat o sebe a rodinu. Jen se pro to musí něco udělat. Já se třeba musel rychle naučit německy, naučit se německé zákony a předpisy, udělat si patenty.

"Kdysi jsem na nějaké sociální síti četl nářek od jedné seniorky, že žije v třípokojovém městském bytě v Praze 6, platí za něj 15 tisíc korun měsíčně, přitom má důchod 18 tisíc korun měsíčně a ať s tím město něco udělá."

To je ještě dobré. Já četl nedávno něco podobného a ta fňukající seniorka brala dokonce 31 000 Kč měsičně.

V tomto s Vámi naprosto souhlasím. Jasná karma.

Za komunismu dostal volnou nohu jen někteří. Rozhodně to režim nepovolil všem. A dost lidí se během pracovního života, který tvrá přes 40 let tostane ne vlastní vnou do těžké situace. Pak je v požádku se obrátit na stát.

Tradiční český výrobce pian Petrof přemístí část výroby z Česka do Indonésie. Poprvé ve 160leté historii firmy tak dá výrobu „z ruky“. Jen malá poznámka k vámi zmiňované značce Petrof.

https://www.e15.cz/byznys/obchod-a-sluzby/petrof-premisti-cast-vyroby-z-ceska-do-indonesie-nechtel-ale-kvuli-nakladum-musi-1413527

Řeč je o zakladateli firmy.

Je vám, ale jasné, že váš způsob života je možný jen díky lidem co dělají podřadné a málo placené práce. Bez nich by naše společnost nefungovala. Za další ne, že bych vám to přál, ale co budete dělat když se vám v rodině narodí někdo jednoduší? Taky mi poradíte podnikem, najdi si lepší práci. Vaše rady jsou takzvané knížecí. V reálu je, ale nejde použít pro všechny, ale jen pro jednotlivce a to ještě jen v omezeném množství.

A lidé, co dělají nepodřadné práce jsou vlastně k ničemu a všichni by si bez nich nějak vystačili?

I jednodušší člověk se může vypracovat na žádaného řemeslníka.

Někdy se na stát bohužel spolehnout musíte. Kvůli zdravotnímu postižení beru invalidní důchod. I když bych hodně chtěl, prostě některé práce dělat nemůžu. Beru to jako přivýdělek. Naopak, když jsem byl nezaměstnaný a žádal o příspěvek na bydlení (a to jsme žili z podpory a manželčina důchodu), bylo mi řečeno, že nárok nemám

Hezká angažovaná pohádka na dobrou noc.