Císař Zikmund – špičkový evropský politik a vynikající český král

Toto výročí by nemělo zapadnout. Před 650 lety se 14. února 1368 narodil v Norimberku syn českého krále Karla IV a jeho čtvrté manželky Alžběty Pomořanské Zikmund. Později získal uherskou královskou korunu.

Po smrti svého bezdětného staršího bratra Václava se v roce 1419 právoplatně stal také králem českým. V této funkci jej sice český čáslavský sněm v roce 1421 neuznal, avšak tzv. vedlejší země Morava, Slezsko a Horní a Dolní Lužice ano.

Je potřeba už konečně někam mezi haraburdí poslat ony výmysly o věrolomníkovi, lišce ryšavé ve významu lstivosti atd. To jsou už dávno překonané nesmysly dřívější české nacionalistické historiografie. Zikmundovi se sice liška ryšavá říkalo, ale to kvůli jeho rezavým vlasům.

Tento panovník však svými státnickými schopnostmi prokázal, že je nejlepším synem velkého císaře Karla. Mezi jeho nejúspěšnější čin patří svolání Kostnického koncilu, který skoncoval s papežským schizmatem, když sesadil či donutil k abdikaci tři papeže a místo nich zvolil na římský stolec v roce 1417 Ottu Colonnu, jenž přijal jméno Martin V. Význam této velkolepé akce můžeme směle přirovnat k odzbrojovacím jednáním mezi klíčovými velmocemi v současné éře. Svým politickým nadáním svého v podstatě neschopného staršího bratra Václava IV. výrazně předčil.

Mimochodem je potřeba si uvědomit, že causa Hus byla v Kostnici pouze okrajovou záležitostí. Kvůli ohnivému kazateli z Prahy se koncil vážně nesešel. Při této příležitosti je také potřeba skoncovat s báchorkou ohledně ochranného listu, kterým prý Zikmund zaručil Mistru Janu Husovi svobodnou cestu na koncil a návrat zpátky domů. Nikoliv, tato listina zaručovala Husovi pouze ochranu tehdy ještě krále římského (císařem římským od roku 1433) na cestě po říšském území, ale nikde nebylo psáno, že Hus se musí vrátit domů do Prahy.

Pravdou je, že Zikmund proti Husovu uvěznění protestoval u koncilních otců, ti mu však dali jasně najevo, že mají právo českého kněze soudit a on jim do toho nemá co mluvit. Kardinálové mu dokonce pohrozili, že v opačném případě se rozejdou. A jestliže si tedy Zikmund měl vybrat mezi Husovým odsouzením a rozpadem koncilu s pokračováním církevního rozkolu, bylo jasné, že se zachová pragmaticky. Hus mu za případný koncilový krach nestál. Ovšem může být Zikmundovi vděčný za to, že mu před koncilem vymohl veřejné slyšení, což v té době nebylo v případě obvinění z kacířství obvyklé. K smrti upálením pak Husa odsoudila Rada města Kostnice, coby představitelka světské moci, a s tímto verdiktem Zikmund nemohl nic dělat. Samotný koncil sice kazatele Betlémské kaple prohlásil za kacíře, ale neměl pravomoc poslat jej na hranici.    

Císař Zikmund jako velmi prozíravý a moudrý vládce také správně rozpoznal smrtelnou hrozbu vpádu osmanských islámských vojsk do Evropy a chtěl shromáždit křížovou výpravu, která by pomohla těžce zkoušené Byzanci, ze které de facto zbývalo jen hlavní město Cařihrad s blízkým okolím. Bohužel ostatní evropští panovníci toto nebezpečí podcenili, byzantská metropole šestnáct let po císařově smrti padla a zanikla tak kdysi mocná Východořímská říše. I z tohoto důvodu se stal rozhodným odpůrcem husitství. S husity bojoval už proto, že mu bránili zaměřit se na hlavní nebezpečí pro Evropu, tedy agresivní osmanský stát, který šířil hrůzu a děs na Balkáně, kde dobýval tamní země a islamizoval jejich křesťanské obyvatele. Zikmund měl větší rozhled než husitští představitelé, kteří malicherné spory v rámci křesťanství nadřadili zájmům Evropy. Nebylo v té době důležité, jestli mají laici přijímat také krev Kristovu z kalicha, ale postavit se tureckému nebezpečí. Já osobně jsem rád, že České Budějovice patřily k rozhodným nepřátelům husitů a byly Zikmundovým spojencem.     

Je potřeba si vážit velkých osobností českých dějin, mezi které Zikmund náleží. Ve srovnání s Janem Husem musím bez urážky konstatovat - panovník špičkové evropské třídy proti provinčnímu ne příliš významnému teologovi.