Sovětský svaz neosvobodil, ale okupoval Československo

Nedávno jsem si v antikvariátu zakoupil vynikající knihu Františka Augusta, bývalého československého agenta rozvědky, který po roce 1968 utekl na Západ a spisovatele Jana Beneše, Ve znamení temna, jež popisuje komunistickou ruskou a sovětskou špionážní činnost proti Československu v letech 1918 – 1969. Sovětské Rusko, které nám v roce 1945 uloupilo Podkarpatskou Rus a unášelo československé občany do sibiřských gulagů, nebylo našim osvoboditelem!

V prosinci 1943 podepsal v Moskvě prezident Edvard Beneš za československou stranu smlouvu se Sovětským svazem o přátelství a vzájemné pomoci. Těžko však může být přítelem někdo, kdo mně okrade a teorizuje mé blízké. A přesně tak se choval bolševický SSSR, který se za II. světové války ztotožnil s velkoruským šovinismem. Viz Stalinovo vystoupení na začátku války s nacistickým Německem z června 1941, ve kterém se dovolával ruských válečných tradic a příkladu Suvorova, Kutuzova, Nachimova a dalších. Nejde tedy jen tak oddělit Sovětský svaz a Rusko, které bylo navíc jeho největší součástí.

Skutečný přítel poskytne nezištnou pomoc v nouzi. Stalin opakovaně sliboval, že Československo bude obnoveno v předmnichovských hranicích a článek 4 již zmíněné smlouvy obsahoval pasáž o nevměšování do vnitřních záležitostí druhé země. To ruští bolševici brutálně porušili odtržením Podkarpatské Rusi, na které po příchodu Rudé armády zavedli surový teror vůči všem, kteří nechtěli připojit toto území k Sovětskému svazu, jež navíc historicky k carskému Rusku nikdy nepatřilo, ale od 11. století bylo součástí uherského království. Sovětská tajná policie NKVD (obdoba nacistického gestapa) v této nejvýchodnější části Československé republiky vraždila a zavírala do gulagů všechny, kteří chtěli obnovení předválečných poměrů.

Ze strany sovětské moci tak došlo k porušení dohody z dubna 1944, která měla zajistit obnovení čs. státní správy na osvobozeném území. To se však na Podkarpatské Rusi nestalo a ruští komunisté prohlásili, že většina místních lidi si přeje připojení k SSSR, i když o jejich skutečný názor nikdo nestál. Podkarpatsko se za sovětské vlády změnilo v oblast bídy a utrpení.

To dokazuje i příhoda špiona Augusta, který v roce 1966 cestoval s kolegy autem přes Podkarpatskou Rus a uviděl zde dvě ženy, které vykopaly ze země konzervy, které tam on se svými přáteli předtím zakopal, a vylizovaly z nich zbytky. Inu sovětský ráj.

Nelze ovšem nevzpomenout na květen 1945 v Praze, kdy NKVD začala unášet bývalé ruské emigranty, i když ti už v drtivé většině měli československé občanství, zpátky do Ruska, mnoho z nich zavraždila, další pak zavřela do gulagů, kde spousta z nich našla smrt.

Bohužel prezident Beneš a další nenašli odvahu proti těmto zvěrstvům protestovat. To nemluvím o československých komunistech, kteří jsou rovněž spoluviníky těchto rudých zločinů. Oni totiž de facto nebyli hrdiny protinacistického odboje, ale dělali pouze to, co přikázala Moskva. A proto v roce 1940 psalo ilegální Rudé Právo, že by britští vojáci neměli střílet na dělníky v německých uniformách.

Takové chování nebylo výrazem přátelství, ale ze strany Rusů arogantním vystupováním ve stylu, vy jste našimi otroky a my si s Vámi budeme dělat, co chceme. Proto nelze Sovětský svaz považovat za osvoboditele, ale po nacistech za dalšího uzurpátora a okupanta.

Velká Británie a Francie se později za Mnichov omluvily. Podpisy svých zástupců pod tímto diktátem odvolaly a garantovaly Československo v předmnichovských hranicích. Sovětský svaz zavinil, že naše země nedostala v roce 1945 zpět své území a nikdo z jeho představitelů nebo nástupnického Ruska se za výše zmíněné vůči nám zločiny neomluvil. To o bolševické zrůdnosti, která má navrch i v současné Putinově kremelské říši, hodně vypovídá.