Proč Miloš Zeman tak hloupě lže

Dočasný obyvatel Pražského Hradu Miloš Zeman se vyrovnal s demonstracemi proti sobě svým typickým způsobem - lží. Ve zpravodajství České televize prohlásil, že se to stalo v Praze a Praha je jak známo jediné větší město, kde v prezidentských volbách zvítězil jeho protikandidát. Takový mimořádně stupidní výrok lze zpočátku těžko pochopit, ale vážně jen zpočátku.

Stačí se podívat na www.volby.cz a člověk zjistí, že Zeman prohrál druhé kolo prezidentských voleb i v dalších velkých městech, Brně, Plzni, Liberci a Českých Budějovicích. Nikdo rozumný Zemanovi jeho vítězství v prezidentských volbách nezpochybňuje, ale proč se uchyluje k takovým opravdu idiotským tvrzením, které se dají snadno vyvrátit?

Zeman prostě svým způsobem podlehl pokušení moci a myslí si, že je mu dovoleno vše. To se projevilo například při jeho návštěvě Českého Krumlova, kde se setkal s rakouským prezidentem Heinzem Fischerem. Zatímco hlava státu našich jižních sousedů šla přátelsky pozdravit přihlížející občany, Zeman se jim vyhnul. Pravdou je, že tam na něj čekali i jeho odpůrci s transparentem „Tady to bylo, je a bude knížat Schwarzenbergů“, ale to ho neomlouvá.

Mám moc rád film Noc na Karlštejně a v něm scénu, ve které Vlastimil Brodský v roli císaře Karla IV. říká, že „zákony, které zákonodárce dává, musí sám nejpřísněji dodržovat.“ Tak je to správné. Jak se však chová Zeman? Přesně opačně. Vynucuje si popelníček i tam, kde je kouření ze zákona zakázáno. Dává tak ostatním příklad, že vlastně pravidla jsou k ničemu a dodržovat se nemusí.

Já nejsem moc nakloněn házení vajíček na lidi, děsím se běsnících davů a vím, že násilné  vzpoury nikdy lidský život nezlepšily. Jenomže Zeman si 17. listopad zavinil sám a to porušením slibu, že chce národ sjednocovat. On ho však rozděluje. Třeba tím, že proti zvykovému právu porušuje nadstranickost svého úřadu, když například tvrdil, že ideální pro tuto zemi by byla menšinová vláda sociální demokracie s podporou komunistů. To, že tím naštval obětí zločinného socialistického režimu, snad nemusím připomínat. A také po volbách do Poslanecké sněmovny zbytečně dlouho držel u moci vládu svých kamarádů, která neměla důvěru dolní parlamentní komory a jejíž ministři v barvách jeho partaje SPOZ ve volbách totálně propadli.

Odpověď na chování pana prezidenta je tedy jasná. Zeman onemocněl a jeho choroba se jmenuje arogance moci a pohrdání lidmi. Proto se událostem na Albertově nelze divit.