Koupil jsem si televizi, za komunistů to byl horor

Klasická situace, stará televize dosluhoval, tak jsem si před týdnem koupil novou. To, co je dneska normální, však za bývalého režimu normální nebylo, na barevné televizory se před obchody stály i celonoční fronty.

Došel jsem do jednoho z mnoha elektro obchodů s tím, že si koupím náhradní baterky. Z ničeho nic jsem si řekl, že by to chtělo i novou televizi. Tak jdu k regálům, kde jich bylo vystaveno několik desítek druhů, vyberu si jednu s uhlopříčkou 106 cm a plným HD rozlišení, zaplatím za ni dvanáct tisíc a to včetně dovozu ke mně domů, montáže, naladění a odvozu starého přístroje. Někdo se může ptát, proč to píši, vždyť to je přece normální, tak odpovím ano, nyní ano.

Ovšem za komunistů to normální nebylo, ostatně normální nebyl ani jejich režim. Pamatuji si, že to bylo tak v roce 1988 nebo 1989, když jsem ještě žil a pracoval v Brně. A tak jsem každé ráno cestou do práce kolem půl šesté přestupoval na Malinovském náměstí z autobusu na tramvaje, respektive na šalinu, a viděl jsem, jak před tamní prodejnou televizorů stojí davy lidí čekající na barevné televize. Ano, v éře socialismu bylo obvyklé, že hodně druhů zboží nebylo běžně v obchodech k dostání a musely se na ně stát fronty. Na ty televize tam lidi čekali přes noc, než ráno v osm otevřou. Pak si začali organizovat samosprávy a vytvářet pořadníky. Podotýkám, že kvalitní barevné televize tenkrát stály asi 15 tisíc korun, což byl pětinásobek tehdejšího průměrného platu. A to, že by Vám ji dovezli domů, tak na to jste tenkrát museli zapomenout.

Já jsem opravdu rád, že v současné době si mohu dojít do obchodu a v klidu koupit to, co potřebuji.