Pro Karla Havlíčka byli Rusové horší Maďarů
Zemřel mlád, v pětatřiceti letech. I přes svoji předčasnou smrt však patří k nejlepším osobnostem české historie. Spisovatel, novinář, politik a český vlastenec Karel Havlíček Borovský odešel z tohoto světa 29. července 1856 v Praze.
Jeho opravdové české vlastenectví vysoce převyšovalo plané vlastenčení jeho kolegů Tyla, Čelakovského a dalších. Pro něho to znamenalo vytrvalou práci pro vlast a nejen nicotné neužitečné řečnění. Jak sám říkával, „kéž by se nám to vlastenčení z huby do ručiček ráčiti vlezlo.“ Pregnantně to vystihl právě v parodii na stejnojmennou Čelakovského píseň.
Tys bratr náš.
Za dnů mladosti kdo radostné
již za děvčaty rád chodíš,
a jak se ti na bradě octne
jen první vous, hned se ženíš,
a tak se hodláš k světu míti,
že dva kněží nestačí křtíti :
[tys bratr náš !]
ty umíš hráti mariáš.
Kdo na hrobech praotců slavných
jen kalamajku tancuješ,
a ve čtyřech slovanských hlavních
nářečích brebencuješ,
kdo piješ kvas a slivovici
a chodíš v kozácké čepici:
[tys bratr náš !]
věř, nadělí ti Mikuláš.
Kdo věren Bohu, církvi, králi,
co pravý Čech a vlastenec
„Schumachermeistra" v peci spálí
a nad krám píše: „Já jsem švec" ;
kdo každý pátek, každou středu
novou vymejšlíš abecedu :
[tys bratr náš!]
tys vlastenecký Goliáš!
Kdo párky vlastenské přikrýváš
svatební ódou v posteli,
a velké iliády zpíváš
ke cti Žižkově košili:
kdo k naší milé české vlasti
vždy přirýmuješ slasti, masti :
[tys bratr náš !]
tu máš věnec, tu máš, tu máš !
Kdo ráno, večer při klekání
za vlast se modlíš otčenáš,
a Němce pereš na potkání,
kdo „Včelu", „Květy" odbíráš ;
kdo raděj doma jídáš buchty,
než by si jinde zpíval z kruchty :
tys bratr náš, ty jsi kubík!
bej, hárum, hárum ! mik, mik, mik !
Sladkobolná rádoby vlastenecké výtvory tepal nemilosrdně ve svých kritikách, a když měl někdo tu drzost a požádal o otištění nějakého takového pseudodílka v jeho novinách, tak mu klidně odpověděl, „ať to příště pošle na silnějším papíře, aby s tím jeho paní alespoň mohla podložit buchty.“
Byl vzdělaný, cestoval a měl rozhled. Vynikající způsobem hodnotil revoluce, které v zásadě, až na výjimky, odmítal, protože přinášeli hodně krve a jejich výsledky byly nulové. To nade vše prokázal na výsledku tzv. Velké francouzské revoluce, která nakonec přivedla k moci císaře Napoleona Bonaparta a její konečným důsledkem byl návrat Bourbonů na francouzský královský trůn. „Masami hýbe jen materiální potřeba,“ napsal. Čili lid, když se i nakonec nadchne pro nějakou myšlenku, tak ji rychle opustí, pokud mu nepřinese okamžité materiální výhody a proto jsou revoluce fuj, fuj. Paradoxně si tak rozuměl se svým názorovým odpůrcem císařem Františkem Josefem I., který svému synovi Rudolfovi v jednom z rozhovorů řekl, „pamatuj si, ten tvůj lid je ve skutečnosti jenom lůza.“
Ve svém mládí se také nadchl pro všeslovanskou vzájemnost, jako tehdy mnoho jiných jeho vrstevníků, později se však stal razantním odpůrcem panslavismu, který pokládal za vysoce nebezpečný. Proč? On se totiž nespokojil s planým řečněním a vzýváním něčeho, o čemž vlastně nic neví, a osobně se vypravil do Polska a Ruska. A důsledkem bylo jeho prohlášení. „Přiznávám, že mi Maďaři, co zjevní nepřáteli Čechův a Ilyrův jsou milejší než Rusové, kteří s jidášským políbením přicházejí nás strčit do kapsy.“ Tedy slovanská vzájemnost v podání Rusů znamená, ostatní Slovany včetně Čechů zotročit. Pravda rovněž neměl rád Poláky a o jejich střetech s Rusy řekl, že je to boj vlků s vlky, a beránkem je v něm Malorus, tedy Ukrajinec. K tomu jistě dospěl proto, že oba národy společně Ukrajince utiskovaly.
Karel Havlíček tehdy správně uvedl, že panslavismus je to samé jako kosmopolitismus. „My jsme Češi, rozdílní od Poláků a Rusů a nikoliv Slované. Nechceme se státi ani Němci, ani Maďary, ani Rusy, a proto buďme k Rusům chladní, nechceme-li je dokonce nenávidět,“ hlásal. Za nesmyslné pokládal také pokusy o vytvoření jednotného slovanského jazyka.
Za užitečné považoval jedině větší sympatie Čechů s Ilyry (tak se tenkrát hromadně nazývali Jihoslované), protože to mohlo pomoci oběma v habsburské monarchii, kterou považoval za nejlepší garancii naší a ilyrské národnosti.
V Rusku pracoval Havlíček jako vychovatel v Moskvě v rodině univerzitního profesora a byl zděšen z toho, že jeho děti běžně beztrestně mlátí služebnictvo, které tvořili nevolníci. On za to tyto nezdárné potomky trestal, což tatínek profesor nedokázal pochopit. Tehdejší Rusko skvěle a kriticky popsal v díle Obrazy z Rus a toto píše o tamním prodeji.
„Hlavní zásada ruských kupců jest dodati za zboží co možná nejvíce, bez ohledu, stojí-li za to či nic; přitom se již samo rozumí, že špatné zboží, mohou-li, také rádi za dobré prodají. Ruští kupcové dokonce to neznají, co se v obchodu poctivostí nazývá; obchod jest u nich, jako u všech východních národů; vojna bez krveprolití, kdo s koho, ten toho; ošiditi u nich jen znamená býti chytřejším a nikoli za nedovolenou věc se nemá, nýbrž ke cti slouží. Takové smýšlení v krajinách východních vyložiti se může z despotství a také s ním docela souvisí. Jak mezi pánem a poddaným žádné právo nestojí a moc jediná, ne pak mravní 47 zásada, všechno rozhoduje, podobně i v obchodu platí jenom chytrost, síla ducha; jakousi podivnou důsledností považuje se ošizenu býti co pouhý a přirozený následek nezkušenosti, a kdo ošiditi dovedl, vzal slušnou náhradu za převahu ducha a chytrost svou.“
Je nutné se také jednou pro vždy rázně vypořádat s nesmysly ohledně jeho vyhnanství v Brixenu, že prý tam trpěl nouzi. Samozřejmě, že v Tyrolích to neměl, odloučen od domova, psychicky jednoduché. Nicméně dostával tam od rakouského státu vyplácenou slušnou podporu ve výši platu vyššího státního úředníka. Materiálně tedy neměl žádnou nouzi, mohl se svobodně pohybovat po území brixenského okresu, a pokud chtěl jet dál, musel žádat o povolení. Později tam za ním přijela manželka Julie s dcerou Zdenkou. Nejspíše jeho žena ho nakazila tuberkulózou. Na tuto nemoc, která byla tehdy prakticky neléčitelná, nakonec Havlíček zemřel.
Rakouská vláda deportovala českého žurnalisty v prosinci 1851 do jihotyrolského Brixenu, kterého měsíc předtím zbavila všech obvinění porota u kutnohorského soudu. V padesátých letech 19. století skončil odpůrce režimu v docela fešáckém nuceném exilu uprostřed krásných hor. V padesátých letech minulého století v éře zločinného komunistického režimu strávil básník Jan Zahradníček více než deset let v nejhorších kriminálech, které mu zničily zdraví. Jiné své odpůrce nechali soudruzi rovnou popravit. Mimochodem tohle napsal Karel Havlíček Borovský o komunismu v časopise Slovan v roce 1851 a měl naprostou pravdu.
„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“
Jan Ziegler
Česká pošta se řítila do propasti, Babiš a spol. jen přihlíželi
Tato špatně fungující státní instituce vyžadovala radikální řez, který předchozí koaliční vláda ANO – ČSSD s podporou KSČM neprovedla. Vinou její nečinnosti tak ztráta České pošty vyšplhala na téměř 6 miliard korun.
Jan Ziegler
Slováci by v roce 1918 nejspíš dali Maďarům přednost před Čechy
Tuto možnost připustil historik profesor Jan Rychlík v knize Historie, Mýty, Jízdní řády. kterou napsal s publicistou Vladimírem Kučerou. A to z toho důvodu, že většina Slováků tenkrát po radikální změně moc netoužila.
Jan Ziegler
Československo se mělo v roce 1938 bránit německé agresi
Měli jsme tenkrát válčit či bylo správné ustoupit? Zastánci odporu argumentují zachováním si páteře, odpůrci nemožnosti účinné obrany. Je ovšem možné, že naše kapitulace zabránila ve svržení Hitlera.
Jan Ziegler
Je povinností Čechů přijít v případě ruské agrese Pobaltí na pomoc
Už jen z toho důvodu, že nás k tomu zavazují spojenecké smlouvy v rámci NATO. Putin si počíná v Pobaltí stejně jako kdysi Hitler v Československu. Rovnítkem je zneužívání národnostních menšin.
Jan Ziegler
Beneš zradil a podpořil „chcimíry“, když navrhl odstoupení čs. území Německu
Technicky vzato, velezrada jako vyšitá. Prezident republiky vyslal už v polovině září 1938 svého emisara do Paříže s nabídkou předání asi 6000 km2 čs. pohraničí. Stalo se tak bez souhlasu vlády a parlamentu.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Česko a Německo sdílí pohled na válku Ruska proti Ukrajině, řekl Pavel
Aktualizujeme Německý prezident Frank-Walter Steinmeier zahájil dvoudenní návštěvu Prahy. Na Pražském hradě ho...
Hromadná nehoda poblíž letiště uzavřela Pražský okruh, jedno z aut skončilo na střeše
Všechny složky integrovaného záchranného systému zasahují na 27. kilometru Pražského okruhu, kde...
Steinmeier si v Praze může zlepšit reputaci. Poškodil mu ji döner v Turecku
Pondělní dvoudenní návštěva Česka s fotkami od Vltavy je pro německého prezidenta Franka-Waltera...
Člověk v tísni poprvé sbírá peníze na Palestince. Hamásu nepůjdou, slibuje
Největší a nejznámější česká humanitární organizace se odhodlala k bezprecedentnímu kroku. Poprvé...
Mezinárodní obchodník – balicí stroje
ManpowerGroup s.r.o.
Středočeský kraj
- Počet článků 3318
- Celková karma 25,95
- Průměrná čtenost 1809x
Kontakt: jan.ziegler@seznam.cz