Češi nechtěli referendum a vzniklo Československo

Je to paradox dějin, Maďaři v roce 1918 prosazovali plebiscit, v kterém se měli Slováci rozhodnout, zda se chtějí spojit s českými zeměmi nebo zůstat v Uhrách. A měli velkou šanci „Horní Uhry“ pro sebe udržet.

O této možnosti hovoří vynikající historik profesor Jan Rychlík s publicistou Vladimírem Kučerou ve výborné knize Historie, mýty a jízdní řády. Historie samozřejmě nezná kdyby, události se staly, tak, jak se staly. Nicméně profesor Rychlík připustil, že lidové hlasování by spíše dopadlo ve prospěch setrvání Slovenska v jednom státě s Maďary. Důvod je prostý, takovému rolníkovi z Oravy, který vychodil dvě třídy obecné školy, byl nějaký boj za slovenská národní práva ukradený. On si žil tím svým hospodářství a bylo mu jedno, jestli mu budou vládnout páni z Budapešti nebo Prahy. Ty první ovšem znal, byl na ně zvyklý a neměl důvod je měnit. A navíc národně uvědomělých Slováků bylo málo, jednalo se o nepočetnou střední vrstvu.

Ovšem i na české straně byl odpor vůči spojení Zemí koruny české se Slovenskem. I když tento nápad nevznikl až v době I. světové války, připouštěl ho už František Palacký, ale v případě, kdyby se od českých zemí odtrhly německé pohraniční kraje. Nicméně skvělý historik profesor Josef Pekař vznik nového státu odmítal s tím, že by byla porušena historická práva Uherského království, jehož bylo Slovenskou součástí na tisíc let, a do budoucna s tím budou velké problémy. A měl pravdu.

Československo byl uměle vzniklým útvarem, ve kterém se spojily dvě civilizačně zcela odlišné oblasti. Je třeba si poctivě přiznat, že velká část Slováků společný stát s Čechy nikdy za svůj nepřijala. A problémy činily i rozdílné kulturní zvyklosti Čechů a Slováků. Slováci nám vytýkali nesplnění Pittsburské dohody z května 1918, která jim přiznával autonomii. Důsledkem neshod a nedorozumění byl dvojí rozpad Československa, první dočasný v roce 1939 a druhý v roce 1993 zřejmě definitivní. Upřímně, já ho nelitoval, naopak považuji to za návrat k normálnímu stavu.

Na druhé straně, chápu vojáky čs. zahraničních armád za II. světové války, kteří bojovali a umírali za Československo a velmi si jich vážím. Ale trvám na to, že jeho vznik byl omylem historie, což budoucnost potvrdila.