Svatý Václav je symbolem české státnosti

Bloger Adam Mikulášek prý neslaví svatého Václava, budiž, ale měl by se trochu poučit z historie, než začne něco psát. Tento světec byl uctíván mistrem Janem Husem i husity, je to významná osobnost našich dějin   

Chtěl bych ještě dodat, že bloger Mikulášek ve svém blogu zmínil naše údajné vítězství nad Tatary. To je ovšem pověst, protože nic takového se ve skutečnosti nekonalo. Takže příště to chce lépe nastudovat skutečnou historii a nešířit tady báchorky.   

Viz. http://adammikulasek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=625912

Čím je však svatý Václav pro naši zemi významný? Jeho největší zásluhou je rozhodný příklon ke křesťanství a zařazení Čech do evropského křesťanského civilizačního a kulturního prostoru. To bylo moudré a prozíravé zachránilo to naší existenci! V opačném případě by nás potkal neblahý osud polabských Slovanů.

Údajná Václavova zbabělost a kolaborace s Němci jsou hloupými výmysly. Německo bylo naším silným sousedem a čeští panovníci z rodu Přemyslovců si to dobře uvědomovali. Vztahy s Bavory, Sasy a dalšími nebyly jednoduché a někdy pořádně řinčely zbraně. Většinou jsme však s mocnou západní říší žili v míru a bylo to ku prospěchu oběma stranám. Pravdou je, že Němci nám zprostředkovali vyšší kulturu. Na pozvání českých panovníků u nás zakládali města, seznámili nás s gotikou, zaváděli moderní hospodářství a zdokonalovali zdejší školství. To je zkrátka fakt.

Nutnost rozumného soužití s Německem uznávali Češi už dlouho před vládou knížete Václava. Již v roce 845 přijalo v Řezně 14 českých knížat křest a v roce 897 ve stejném městě složilo poselství českých kmenů v čele s knížetem Spytihněvěm I. (strýcem sv. Václava) přísahu věrnosti německé franské říši. Podle názoru mnoha historiků pochází onen proslulý poplatek 500 hřiven stříbra a120 volů z této doby a Václav tedy pokračoval v praxi svých předků.

V případě osobnosti knížete sv. Václava je nutné rozlišovat mezi historickými prameny a křesťanskými legendami, které například tvrdí, že otroky propouštěl z otroctví, nahé odíval a hladové sytil, což je v podstatě kopírování Nového zákona, a historickými prameny.

Vlády v zemi se ujal snad v roce 924, kdy české země ohrožoval bavorský vévoda Arnulf. A snad právě proto se kníže Václav spojil se Sasem a německým králem Jindřichem I. Ptáčníkem proti Arnulfovi. Později ovšem sám Jindřich pravděpodobně v roce 929 vpadl do Čech, aby si vynutil placení již zmíněných poplatků. Vojska vedena Václavem mu zpočátku kladla odpor, ale pak český vladař pochopil, že boj je marný, uzavřel s Jindřichem mír a pokračoval v poplatkové praxi.

To, že Václav nebyl zbabělec, dokazuje fakt, že porazil kouřimského vévodu Radslava a připojil jeho území ke svému. Krátce před vraždou ve Staré Boleslavi v roce 935 svedl Václav souboj na meče se svým bratrem Boleslavem, a v němž pozdější světec rovněž zvítězil. Toho pak krátce poté zabili Boleslavovi zbrojnoši.

Kníže Boleslav I. pokračoval ve sjednocování země a budování mocné přemyslovské říše. Ovšem válku s německým císařem Otou I. nakonec prohrál a opět odváděl sousednímu panovníkovi již zmíněnou dávku. Nakonec se stal Otovým spojencem a spolu s ním porazil Maďary v roce 955 v bitvě na Lešském poli u Augsburgu. Jeho syn Boleslav II. pak ve spojenectví s německými vládci pokračoval a v roce 992 vyrazil s českým vojskem na pomoc císaři Otovi III. proti pohanským polabským Slovanům. Panovníci přemyslovského rodu byli moudří a prozíraví a za vyšší hodnotu než nějaké pochybné „společenství krve“ považovali šíření vyspělejších křesťanských kulturních a civilizačních hodnot. Hloupý panslavismus nesdíleli, a to bylo dobře. Koneckonců tenkrát se takový nesmysl nenosil.

Zdá se také, že kníže Boleslav I. přehodnotil bratrovraždu a již tři roky po Václavově smrti nechal jeho tělo přenést ze Staré Boleslavi do Prahy. Tím byl de facto zahájen oficiální svatováclavský kult. Svatý Václav se stal v pozdějších těžkých dobách oporou a symbolem naděje pro český národ. Tak básník František Halas napsal v roce 1938 krátce po mnichovské dohodě tyto verše.

Kůň bronzový kůň Václavův
se včera v noci třás
a kníže kopí potěžkal
Myslete na chorál
Malověrní
Myslete na chorál.

Tím chorálem autor myslel svatováclavský chorál, který mimo jiné zpívali i husité, jež rovněž byli svatováclavskými ctiteli a právě oni k němu přidali sloku: „Ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě, nedej zahynouti nám ni budoucím.“ Husitské vojsko také bojovalo s kopím a praporcem sv. Václava. I sám mistr Jan Hus byl velkým příznivcem svatováclavského kultu a v den světcova svátku pronášel na jeho počest oslavná kázání.

Konstrukce o Václavově údajné zbabělosti a kolaboraci se tedy rozpadá jak dům z písku při dešti. Je proto načase, abychom se seznámili se skutečnými českými dějinami a nešířili komunistické falzifikáty, které nemají s pravdou nic společného.

V roce 1929 se v tehdejším Československu slavilo Svatováclavské milénium u příležitosti domnělého výročí tisíc let od smrti svatého Václava, Tehdejší historici se totiž přikláněli k roku 929 jak úmrtnímu tohoto světce. Vysvěcena byla tehdy i dostavěná Svatovítská katedrála v Praze a velkolepých oslav se zúčastnil i prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Jeden z jezdeckých pluků československé armády byl přejmenován na pluk Knížete Václava svatého. Čili je to další důkaz, že světcův význam si uvědomovala celá země, nejen katolíci.  

Zdroje:

Kosmova kronika česká

Jaroslav Kadlec, Přehled českých církevních dějin, díl I., Řím 1987

Kolektiv autorů, Dějiny Zemí koruny české, díl. I, Praha 1992

František Čapka, Dějiny Zemí koruny české v datech, Praha 1999