Viníkem privatizačních problémů jsou komunističtí lupiči

Tak soudruzi se rozhodli v Poslanecké sněmovně projednávat údajné privatizační podvody z devadesátých let. Tomu se říká drzost. Jejich předchůdci vraždili a okrádali lidi, takže by třešničkáři měli být zticha.

Je to úplně jednoduchá filozofie. Kdyby komunisté lidem po roce 1948 neuloupili stamiliardové majetky, tak nebylo po roce 1989 co privatizovat. Takže současná KSČM, která se k socialistické minulosti hlásí, je hlavním viníkem problémů z privatizací. Je jasné, že když se státní majetek prodával po roce 1989 zpět do soukromých rukou, nemohlo být všechno absolutně čisté, protože lidé nejsou andělé. Navíc z nás komunisté udělali masu bez morálky a mravních hodnot. A krádež byla v jejich éře de facto hrdinským činem.

Uvedu příklad pradědy jednoho mého kamaráda, který si někdy po roce 1900 založil vlastní malou firmu na výrobu a opravu zemědělských strojů. Byl to šikovný kvalifikovaný dělník a tak se postavil na vlastní nohy. Dal do podnikání vlastní úspory a ještě se zadlužil. Hodně riskoval, ale pak šel nahoru, přečkal hospodářskou krizi a předal prosperující továrnu svému synovi, tedy dědovi mého kamaráda. Pak přišel rok 1948 a komunisté mu fabriku, ve které zaměstnával nějakých 40 lidí, sprostě ukradli. A porušovali přitom vlastní zákony a dokonce rovnou ústavu. V tzv. Ústavě 9. května z roku 1948, přijaté již komunisty ovládaném Národním shromáždění, je v Kapitole osmé Hospodářské zřízení § 158, odstavci 1) uvedeno: „Soukromé vlastnictví drobných a středních podniků do 50 zaměstnanců je zaručeno.“ Komunistické záruky ovšem byly k ničemu. Rudý mor právo nerespektoval, nerespektuje a respektovat nebude.

Komunisté sami přiznávají, že hospodářství přivedli lidově řečeno do kopru. Je velmi poučné si přečíst zprávu Ing. Alexeje Báleka Proč ztroskotal socialismus v Československu určenou pro ÚV KSČM. Píše se v ní….  v roce 1986 byla energetická náročnost ČSSR o polovinu až o dvě třetiny vyšší než v řadě hospodářsky vyspělých států. Částečně to sice způsoboval vysoký podíl hutnictví, ale hlavní příčina spočívala v tom, že daná hospodářská soustava neměla dostatečně  zabudovány stimuly pro invenci, snižování materiálové a energetické spotřeby. Srovnání v čase s hospodářsky vyvinutými kapitalistickými státy bylo pro ČSSR nepříznivé.

Nebo také. Inovační proces v Československu a i v České republice byl  v sedmdesátých a osmdesátých letech pomalejší než v hospodářsky rozvinutých zemích. Technická úroveň výrobní základny byla relativně nízká (více než polovina výrobních strojů byla starší dvaceti let, pouze 1,4% strojů a zařízení byla vybavena technikou číslicového řízení (NC a CNC). Produktivita práce v československém průmyslu  dosahovala v osmdesátých letech nejvýše 30 – 40 %  hospodářsky vyspělých kapitalistických zemí. Stále se zápasilo s nízkou jakostí československých výrobků.

Takže přeloženo do češtiny, řada fabrik za socialismu beznadějně zastarala a vyráběla produkci na sklad, protože o ni ve světě nebyl zájem. Soudruzi z KSČM by měli být zticha a zbytečně neprovokovat. Můžou být rádi, že se s nimi, vzhledem ke zločinům, které způsobili, po roce 1989 zacházelo slušně a jejich partaj nebyla zakázaná. V Maďarsku v roce 1956 skončili mnozí komunisté daleko hůř.