Do Koněvovy sochy nemají Rusové co strkat nos

Pomník sovětského maršála byl postaven za české peníze, je českým majetkem, a tak Kreml nemá žádné právo do této problematiky mluvit. Jedná se o nehorázné a hrubé vměšování do našich vnitřních záležitostí.

Mluvčí ministerstva ruského zahraničních věcí Marija Zacharovová si postěžovala na to, že Česko s Ruskem nijak nekonzultuje osud památníku maršála Ivana Koněva v Praze 6. A proč by také mělo? Tu sochu spravuje městská část Praha 6, která za ní plně odpovídá a pokud mají Rusové nějaké problémy, ať se obrátí na její představitele. Ruský velvyslanec v ČR Alexandr Zmejevskij už před časem prohlásil, že osud sochy by se neměl řešit pouze na úrovni šesté městské části, ale na vyšším levelu. To je ovšem totální hloupost, takové způsoby, kdy báťuška car rozhoduje o všem, jsou možné jen v Rusku, ale u nás platí jiná pravidla, a na to si musí Rusové zvyknout.

Osobně nevidím na nové vysvětlující desce u Koněvovy sochy nic špatného, protože obsahuje historickou pravdu. A ještě ne úplnou. Klidně tam mohlo být i napsáno, že ve dvacátých letech minulého století se Koněv coby politruk Rudé armády podílel na brutálním potlačení rolnických povstání v severním Rusku, při kterém rudoarmějci masakrovali i ženy a děti.

Diskutující na iDNES.cz  také v drtivé většině ruské arogantní chování odsoudili. Za zmínku stojí úsměvná poznámka jednoho přispěvatele, podle něhož by si soudružka Zachorovová mohla koupit Koněvovu sochu za jeden rubl a postavit si ji na zahradě své vily, kam se jistě vejde.

Někteří jedinci také míchají jablka s hruškami, když v souvislosti s památníkem sovětského vojevůdce upozorňují na hroby českých legionářů v Rusku. Jenomže to je jiná situace! Podle www.valecnehroby.army.cz  je Česká republika je v péči o válečné hroby vázána mezinárodními smlouvami. Na mnohostranné úrovni se jedná zejména o mezinárodněprávní normy pro případ ozbrojených konfliktů - především Ženevské úmluvy z 12. srpna 1949 na ochranu obětí války a Dodatkový protokol k těmto úmluvám o ochraně obětí mezinárodních konfliktů z 8. června 1977. Tyto dokumenty stanoví povinnost států respektovat a udržovat válečné hroby, dále umožnit repatriaci ostatků, zabezpečit přístup k hrobům, označit je a evidovat. Obdobné závazky jsou pak obsaženy i v některých dvoustranných mezinárodních smlouvách rámcového (Rakousko, Německo, Ukrajina, Rusko a Itálie) nebo speciálního charakteru (Slovensko, Rusko, Slovinsko a Velká Británie).

A socha maršála Koněva do této kategorie nespadá v žádném případě. O válečné hroby rudoarmějců se ovšem Česká republika stará vzorně, což je v pořádku. Obyčejní vojáci Rudé armády si zaslouží naší úctu, protože bojovali proti hroznému nepříteli, který chtěl zničit jejich zemi, a nemohli za Stalinovy zločiny. Naopak se často sami stávali jejich obětí. Kdo má v péči válečné hroby rezervy, je naopak Rusko v případě našich legionářů.

Řada rusofilů o sobě tvrdí, že jsou českým vlastenci, ovšem to lžou. Pokud jim totiž nevadí prokazatelné arogantní chování ruské strany vůči Čechům v této záležitosti, tak jimi nejsou a nemohou být. A hájení cizích zájmů proti vlastním se říká kolaborace.

My musíme dát Rusům najevo, že už nejsme jejich kolonie a takové způsoby jsou nepřijatelné.   

https://zpravy.idnes.cz/konev-socha-rusko-cesko-pomnik-zacharovova-fky-/zahranicni.aspx?c=A181219_165135_zahranicni_remy&fbclid=IwAR0KQIhkDLYIa2BvgRu7CpkhuTgujZi_92IO3ZEOOo79NvR9EGSUK8mK05U