Bohužel, to, že monarchie byla formálně konstituční, nemá nic společného s realitou. Císař si uchoval své feudální výsady a hojně je uplatňoval. Občanské svobody, o kterých píšete, se bohužel odehrávaly pouze na papíře. To se týká i svobody tisku, která měla do plurality názorů hodně daleko.

To, co nazýváte "protikatolické zákony" byla ve skutečnosti velmi opatrná snaha o potlačení obrovské moci katolické církve, která měla bohužel i na konci devatenáctého století charakter středověké vrchnostenské moci a brzdila ekonomický rozvoj celé monarchie. Ještě v roce 1918 katolická církev v českých zemích uplatňovala zákaz pohřbívání manželů na společném hřbitově - pokud oba manželé nebyli katolíci. Dnes bychom to oprávněně označili za zrůdnost.

Císař František Josef I. byl v mnoha ohledech reprezentantem nepružného a středověkým ritualismem a katolickou nábožností svázaného panovníka, se kterým vláčela německá a uherská šlechta a katolická církev jak se jí zachtělo. Ačkoli několikrát slíbil, že se nechá korunovat českou Svatováclavskou korunou, nechal si to rozmluvit nejen od německé a uherské šlechty, ale i od tehdejšího Německa. Dopustil, aby více než 97 procent všech pozemků státu vlastnilo pouhých tisíc převážně šlechtických a církevních velkostatků, což monarchii nesmírně ekonomicky brzdilo - oproti Francii, Británii, Německu a dalším zemím. České země se průmyslově a kulturně rozvíjely nikoli díky monarchii, ale navzdory monarchii. Vždyť české země měly na začátku 20. století pětkrát vyšší ekonomický výkon, než země rakouské, což stařičkého mocnáře značně trápilo. Nechápal, že se Rakousko musí nechat vydržovat slovanskými zeměmi. Nechápal, že kreativita a výkon Slovanů je výsledkem jejich jazykové a kulturní emancipace. O tom, jak těžký to byl boj, svědčí například skutečnost, jak složitě se prosazovalo budování českých základních škol oproti německým, ačkoli české měly předem zajištěno financování. Právě na nespočet těchto nerovnoprávností monarchie "dojela".

Císař zavedl vhospodářství naprostý liberalismus. Otevřel trhy, nechal vypracovatliberální ekonomické zákonodárství, například nový obchodní a živnostenskýzákon a občanský zákoník, který byl nejlepší v Evropě a u nás platil s malými změnami až do roku 1950 Za jeho vlády, díky liberalismu se stavěly železnice, továrny, mílovými kroky se doháněl svět, zvyšovala seživotní úroveň, osvětlovaly se ulice. Dotvořiljednotný hospodářský prostor, byla zrušena například celní hranice s Uherskýmkrálovstvím. Drtivá většina budov v Praze a v jiných městech byla postavena za jeho vlády. Přispěl velmi významnou částkou na Národní divadlo. Bez liberalismu, ekonomického zákonodárství se nemohl u nás rozvíjet průmysl, který patřil ve větší části Němcům a Židům. Katologická církev nikdy neměla žádnou moc a kdby ji měla, tak by si vymohla vrácení majetku o který přišla v době husitských válek, který ji nikdy nebyl vrácen a stejně tak, kdyby měla moc nedovolila, aby ji byla majetek ukraden za Josefa II.

Tento císař má skutečně mnohé zásluhy, ale v mých očích na té monarchii, a tudíž i na tom císaři, je veliká skvrna v podobě první světové války.

Své vlastní muže (tedy mimo jiné i ty české a slovenské) hnala na smrt pro ryze německé zájmy.

Uvědomuje si někdo vůbec, že ani český národ, ale ani monarchie jako celek by nezískaly vůbec nic, kdyby se ta válka vyhrála?

R-U byla v podstatě satelitem Německa a Německo bojovalo za své zájmy. A satelit bojoval s ním, přestože o jeho zájmy vůbec nešlo.

Rád bych všechny ty nostalgické vzdychače po R-U viděl, jak by jim spadla brada, kdyby najednou museli do zákopů a čekat, až tam v blátu, sněhu nebo naopak nesnesitelném vedru zemřou.

Ono se to snadno nostalgicky vzdychá v teple pokoje, s plným žaludkem a v naprostém bezpečí, tedy s jistotou, že za pět minut nebudete muset běžet proti neřátelským zákopům, ze kterých budou létat kulky. Ale těžko se prožívá takhle věc v reálu.

Co mohl český člověk získat vítězstvím v této válce? Naprosto nic. A přesto ho ta monarchie nutila položit za to nic život.

R-U nebyla satelitem Německa. Němci prosazovaný koncept Mitteleuropy byl ostře v kontrastu s multikulturní politikou Habsburského domu. Rakouští němečtí liberálové byli v podstatě explicitně protirakousko-uherští. Omezená zahraniční politika Monarchie je dána především tím, že na rozdíl od Německa mělo R-U nepoměrně více vnitřních problémů a nepotřebovala další. Její jediné koloniální dobrodružství - anexe Bosny a Hercegoviny - také nedopadlo nijak třeskutým úspěchem. Jestli byla satelitem čistě z toho titulu, že byla členem trojspolku, pak fajn. Ale to slovo pak ztrácí jakýkoli význam.

Karma, pane Zieglere. Jen těch ruských sibiřských záchodků tam bylo nějak málo.

Dnes toho bylo málo o komunistech

A co se týče Karla Havlíčka Borovského, tak ten ve vyhnanství dokonce zesílil a prodloužil si život. Ostatně rudej šmejd Lenin se na Sibiři ve vyhnanství taky neměl špatně, na Sibiři bylo zle až za Sovětského svazu.

Celkem zajimavy blog, skoda ze jste si neodpustil neustale narazky a srovnani s komunisty. Pokud citite potrebu srovnani RU s Socialismem u nas, tak by pro korektnost bylo vhodne zhodnotit celou dobu okupace, nikoli jen jednoho panovnika. Muzete klidne zacit u popravy 27 ceskych panu.

Okupace??? A mimochodem z těch 27 byli pouze tři páni... Deset bylo rytířů a zbytek erbovní měšťané... A celá řada z nich byla německého původu..

karma

Dnes se vám to povedlo.

P.Jene, nezbývá než zvolat : "VIVAT monarchie" chceme zpět Rakousko-Uhersko . . . . . . . .Dnes pro Vás zasloužená karma

Díky za vzpomínku. Měl jsem to také v plánu, ale bohužel jsem se k tomu dnes nedostal....

Když se to tak vezme, tak za těch bezmála sto let jsme měli akorát dva prezidenty, kteří si zaslouží plnou úctu.... Není to málo?

Máte karmu a dík....