....soc. zdravotnictví bylo špatné...mělo nejnižší kojeneckou úmrtnost na světě, vymýtilo dětskou obrnu, TBC, zavedlo plošné očkování, pravidelné lékařské prohlídky, nesnižovalo počet nemocničních lůžek, nerušilo "zbytečné" nemocnice, zdravotní personál neutíkal na Západ (nemohl), vzdělání zdrav. personálu bylo na slušné úrovni (i zdrav. sestra uměla a mohla píchat injekce a provádět odběr krve), byl tu i překvapující počet dárců krve...atd...první transpantace srdce u nás před 50 lety...jsem "obyčejný" člověk, ale s mizernou zdrav. péči jsem se nesetkal...pravda za 3000 dolarů jsem si operaci slepého střeva nemohl dovolit...

Nemáte pravdu pane Nikle, kojenecká úmrtnost nebyla za socialismu nejnižší na světě.

A co se týče novorozenecké úmrtnosti tak v roce 1986 patřila tehdejší ČSSR ve světovém žebříčku 23. místo. Současná Česká republika je v tomto žebříčku mezi deseti nejlepšími zeměmi světa. A TBC a dětskou obrnu vymýtili i na Západě.

Úkolem socialistického zdravotnictví je navracet lidi do pracovního procesu. To byla platná téze a nikdo ji nezpochybňoval. Důsledkem bylo, že v 50. letch se prováděla operace do věku 59 let, pak už to bylo vyhazování peněz. Později to posunuli na 65 let.

Jednoznačná karma. A že tady "krasnyj ugolok" zase perlí a vzteká se, to je jenom potvrzením, že článek uvádí pravdivé věci a data.

Hezhky jste jim to nandal. To si pánové doktoři Vodvářka a Šimek jistě za rámeček nedají.

......Pane Zieglere, Vy zapomínáte na jednu věc, svět a věda se průběžně vyvíjí! Dneska jsou možnosti mediciny proti minulosti neskutečně ohromné! Včera jsem si udělal na obrátku výlet z Havířova do Prahy,(820 km), abyste si nemyslel, že jsem nějaké béčko, poslouchal jsem rádio. Reportér hovořil s dětským onkologem, jméno si nepamatuji a protože já jsem dvojnásobný i když dospělý, majitel raka, tak mě to zaujalo.

Vzpomínali doktora Kouteckého, který byl u zrodu léčení dětské onkologie. Za socialismu si prosadil aby šly peníze místo na dopink sportovců, kterými se ládovali pro zvýšení výkonů, na léčbu dětské rakoviny.

Když začínal, umíralo 80 % dětí, dnes se jich podaří vyléčit 90 % ! Pokrok nezastavíš !

Pane Nováku, já to nijak nepopírám. A uvádím příklady srovnatelné v čase. Viz počty operovaných kardiostimulátorů v éře socialismu a nyní, ale vždy ve srovnání se zahraničím. To je důležité. Je jasné, že v medicíně nastal pokrok. Ale třeba fakt, že za komunistů se postavení naší země v střední délce života zhoršilo není o vývoji vědy, ale o neschopnosti komunistů.

Narodilo se socialistické zdravitnictví a u kolébky stály tři sudičky.

První říká: "Budeš kvalitní".

Druhá říká: "Budeš pro všechny".

Třetí praví: "Bdeš zadarmo".

Za chvíli přišla udýchaná čtvrtá, rozezlená, že ji nepozvaly, a vece: "A já, když už na tom nemůžu nic zmenit, tak k tomu aspoň přidám, že to nikdy nenastane všecko najednou!"

Naštěstí dneska máme možnost založit si otevřený účet a při potřebě specializovanější léčby nechat spoluobčany, ať se nám na tu péči složí...

Ne ale vážně: jedna věc přece jen trochu lepší byla - díky systému umístěnek bylo zdravotní středisko poskytující alespoň nejzákladnější péči či vyšetření v kdejaké větší vesnici, což už není a zejména pro starší lidi to někdy představuje dost velký problém.

Jiná věc je, co na umístěnky říkali sami lékaři...

Každopádně kvalita péče dnes samozřejmě vyšší je, o tom netřeba polemizovat. Ale zase: je třeba rozlišovat, nakolik je to zásluhou vědeckého pokroku v oblasti medicíny či dostupnosti (a tedy i ceny) speciálních přístrojů... ono nic není jen černé nebo bílé.

Ono to, jaké renomé mělo socialistické zdravotnictví mezi lidmi, svědčil i ten fakt, že o aspirinu stačilo říct že je to lék ze Švýcarska (Německa, Rakouska) a lidé by vám nacpali stokoruny do kapes.

Nejlepší důkaz socialistického zdravotnictví je zaklíčován v socialistických filmech. Lékař debatuje na chodbě se zažloutlými oprýskanými kachličkami za zády, na umývárce chybí pět kohoutků ze sedmi, čekárny o doktora jsou narvané k prasknutí. Ovšem pravý ořešák přichází ve filmu Jak básníci přicházejí o iluze: "Šafránku, čí je to známá?"

"Nevím, něčí asi ano."

"Tak je to vaše příbuzná?"

"Ne, není."

"Kolik vám dala?"

"Nic mi nedala."

"Tak proč jste ji, proboha, přijmul na lůžko?"

"Protože to potřebovala, je nemocná."

"To snad není ani možný!"

Soudruhům tohle totiž připadlo tak normální, že to cenzoři klidně pustili

Ano, socialistické zdravotnictví bylo kvalitní, bezplatné a pro všechny. Ale nikdy nemělo všechny tři vlastnosti zároveň. Takže bylo buď kvalitní a bezplatné, ale ne pro všechny, nebo kvalitní a pro všechny, ale ne bezplatné, a konečně bezplatné a pro všechny, ale ne kvalitní.

Vy jste to přesně vystihl pane Sedmíku.

Vy ste mušel bejt zdravej jak řípa, když jste celou tu dobu dodnes ve zdraví přežil.

...vlastně né, nějaký následky to zanechalo. Každým výtvorem tu přesvědčujete, že v oblasti duševních poruch to u Vás ledacos neodhalilo.