Za článek souhlas.

Nicméně, je potřeba si také říci, proč se teď kamenuje. Podle mě to není kvůli jemu samotnému, ale kvůli plačkám, které by ho nejraději pozlatili a posadili na Václavák na koně místo Vaška.

Souhlas, dík.

Odmítnutí nebo rebelie za Protektorátu často končila pod gilotinou, za normalizace max. tak omezením, nebo zákazem činnosti, což vzhledem k obrovské popularitě Karla Gotta by ale nejspíš nebyl jeho případ. Možná by stálo za to, popovídat si s někým kdo ještě zažil dobu za Protektorátu, neb srovnáváte nesrovnatelné.

Pane Štětko, ale já to přece v článku píši, že metody byly stejné, ale za nacistů hrozil trest smrti, za normalizace maximálně omezení nebo zákaz činnosti.

Žila jsem v době anticharty, myslím, že nikdo z nás nevěřil, že se někdy dožijeme svobody, všude byly sovětské tanky - na věčné časy. Člověk měl stále dilema: budu mlčet atd., anebo se stanu kotelníkem, vč. mých dětí apod. 99 % národa se líp dýchalo s Gottem, nepřáli jsme si jeho marnou oběť, on ostatně při jiných příležitostech říkal režimu průběžně ne, ale síly jednotlivce bývají limitované, takže jednou jsme např. řekli v práci, že na večerní univerzitu marx-leninismu odmítáme chodit, podruhé jsme šli na školení civilní obrany (aby se vlk trochu nažral), kde se osočovali imperialisté, prostě jsme nějak přežívali, ale Gott nám to zpříjemňoval.

Karel Gott nic nezprijemnoval, aktivně se podílel na bolševické normalizaci společnosti, nese na tom svůj podíl viny. Přitom on nemusel, při své emigraci do Německa Holandska sám Husák přesvědčoval k návratu, zrovna Gott se ničeho bát nemusel.

Přesně tak, rozumný názor. Karma.

Kam tenkrát šel, můj bratr Jan. Vzpomínka na 10 let od úmrtí Jana Palacha. To nazpíval pan Gott ve stejném roce, jako podepsal antichartu. Kolem páté minuty má evidentně slzy v ocich.Nevím, neznal jsem ho, zda je jen póza, nemyslím si ale. Souhlas s autorem, zlo bylo v režimu, on chtěl jen zpívat. Možná mohl něco řešit lépe, leč kdo jez bez viny.. a krom toho, to zlo vzešlo z demokratických voleb..

Nevzešlo z demokratických voleb. Selhat mohl každý, Gottovi nejvíce vyčítam, že nikdy nepřiznal selhani, neřekl že jo k tomu zrůdný systém donutil a neomluvil se. Dodnes mu tak poskytuje krytí.

Když se mluví o antichartě, tak musím myslet na to, proč podle mnohých je Dolores Umbridge horší než Voldemort.

Někdo, kdo mi zle zasolí za poznámku, že ptakopysk je kachna navržená na schůzi výboru se jeví horší než Pán temnot sedící na krvavém trůně, v zámku bolesti na hoře lebek, protože je opravdovější a všudypřítomnější.

Nelíbí se mně, jak se pořád na lidi vytahuje anticharta a vždy v situacích, kdy se to hodí. Tenkrát v lednu 1977 jí podepsala drtivá většina umělců. Vážím si těch, kteří se později za svůj podpis omluvili, jako třeba Zdeněk Svěrák nebo Rudolf Hrušínský. Ale já nemám morální právo někoho za tento čin odsuzovat. ...

A také bych rád věděl, zda ti, kteří signatáře anticharty odsuzují, se nějak aktivně zapojili do boje proti komunistům nebo byli zticha.

Zdroj: https://ziegler.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=730331

.

Přesně řečeno. Tentokrát velmi rozumná slova.

Ano umělci podepsali Antichartu, ale Gott si sedl do čela předsednictva a přednesl projev a za 3 měsíce poté dostal titul zasloužilý umělec. Nikdy za to neomluvil. Taková Pilarová ano.

Jen upřesnění:

Společná hymna s Karlem Gottem se stala pro Karla Kryla přímo noční můrou, protože tam měl být původně sám a na poslední chvíli tam vystrčili Gotta a Kryl už nemohl vycouvat.

A vždyť to není pravda....

Máte pravdu, ti lidé byli mnohem více než čím jiným obětmi zrůdného totalitního režimu, ať nacistického nebo později komunistického.

Komunisté a jejich zločinná mocenská páka - estebáci to byli, kdo se vší možnou ohavností nutili lidi k podobným věcem jako byl podpis anticharty. Také lámali lidi ke spolupráci, mnohdy velmi surově a zákeřně, včetně vyhrožování, že se "něco stane" příbuzným, atd.

Karma za článek.

Totalitní systém všechny vystavil zkoušce, někdo obstál, někdo selhal. Minimálně po pádu totality mohl zločinný systém odsoudit, projevit lítost a omluvit se jeho obětem za napomáhání.