Vlastně máte pravdu. Technický stav na železnici se od r. 89 příliš nezměnil, zařízení spíš ještě pokračovalo v chátrání.

Tudíž není důvod, aby bylo nehod méně či více.

Mě na tom zaráží akorát to, v jakém klidu je dvojministr Havlíček.

Správa železnic ručí za dopravní cestu - nikoliv ministr.

Opět souhlas, pane Zieglere. Ten čurbes, co tu desetiletí budovali komouši, se nedá jen tak lehce uklidit. Ještě bych pozval BISku, aby se koukla na ruskou stopu. Ne, nejsem paranoidní, třeba Vrbětice byly celá léta nešťastná náhoda, než čučkaři uhodili hřebíček na hlavičku a ukázali na Rusáky.

Ti čučkaři jsou považování skutečnými odborníky za jednu z nejlepších tajných služeb na světě.

Jsem na výletě na Kleti. Až se vrátím, budu reagovat.

Důležitější než "soutěžit" podle politického vyznání - kdy to bylo lepší - je - zda děláme v r.2021 maximum pro minimalizaci velkých nehod. Za komunistů nebyla elektronika, počítače, mobily, tratěmi na Západ jezdily jen lokálky. Pár vyjímek - Cheb, Velenice, Břeclav.

Němci tvrdí že úroveň našeho zabezpečení zaostává kromě koridorů o min. 30 let. Z naší strany cítím spíše výmluvy, že se to vše svede na mrtvého strojvůdce ...

Nemci ne, ale v SZ pisi toto:

https://www.sueddeutsche.de/panorama/tschechien-bahnnetz-sicherheit-etcs-unfall-1.5375669

Souhlas! Ale co je moc, to je moc! Denně se průměrně stanou TŘI mimořádné události za jediný den! A jízda na červenou? Prakticky denně! Jak je to možné?!?

Když jsem jezdil u vlakových pošt, dověděl jsem se o zabezpeční drah za Rakouska-Uherska. Zvláštní, ale logická zabezpečení! Dnes je neužíváme. Už jenom projetí na červenou hlídali dva oddělení zaměstnanci: strojvedoucí na lokomotivě a vlakvedoucí ve služebním vagonu.

Nojo, stav dnesniho zabezpeceni zeleznice predvedl Vlasta Burian uz v roce 1941 ve filmu Prednosta stanice.

Co takhle vlakové neštěstí na železniční přejezd u Deštnice na Žatecku v roce 1966. Zpožděný vlak na přejezdu v obci smetl nákladní vůz s pražskými středoškoláky mířícími z Deštnice do Velké Černoce na chmelovou brigádu. Neštěstí si vyžádalo 10 mrtvých a 37 zraněných. Nákladní automobil měl odvézt 48 studentů pražské strojní průmyslové školy z rakovnického nádraží do Deštnice. V Deštnici opustil strážní domek železničního přejezdu závorář Josef Kostka. Kvůli osobnímu sporu s Marií Hajnou, která ho ve službě střídala, se Kostka rozhodl odejít dříve zadním vchodem tak, aby se s ní nemusel potkat. Nemohl jí tak říct o zpožděné lokomotivě mířící k přejezdu. Zpoždění nezapsal ani do provozní knihy. Hajná se tak domnívala, že lokomotiva ze směru Milostín už podle jízdního řádu projela, a proto nespustila závory. Došlo k nárazu vlaku do nákladního auta. Většina studentů byla katapultována ven z korby do kolejiště a na přilehlý svah. Dobový tisk politoval oběti nehody a neopomněl vyzdvihnout bezchybný průběh záchranných prací. Ve skutečnosti měli na záchraně zraněných největší podíl náhodní svědci a místní občané.

Já odtamtud jsem, ale ještě jsem nebyla na světě. Ale vyprávěli mi to prarodiče...Vy jste také krajan?

Vzpomínám na jedno železniční neštěstí v roce 1963 v pražském Hloubětíně, kdy do motoráku (Praha- Český brod) stojící ve stanici Hloubětín narazil nákladní vlak. Tehdy jsem pracoval právě v tom Hloubětíně v ZEZ Praha, vzdáleném asi 150 m od stanice. Šel jsem ještě s mnoha zaměstnanci na tramvaj, bylo po šichtě.bTehdy ten motorák byl na padrt'. Nefungovalo tam zabezpečovací zařízení, kdy automaticky vlak zastaví asi 1km od stojícího vlaku ve stanici. Kolik mrtvých tam bylo si nepamatuji. Jenom vím, že jich bylo hodně. Tenkrát rozhlas ZEZu volal všechny svařeče a strojní zámečníky, aby přerušili práci a okamžitě šli na pomoc. Přijely tam ambulance civiní i vojenská zdravotní jednotka. Obraz to byl příšerný, jeden železničář, když viděl, že bude náraz chtěl vyskočit z lokomotivy (elektrické), ale v tom přišel ten náraz a kfyž ten člověk byl ve dveřích, ty se setrvačností zavřely a on byl doslova rozmačkán. Dvě ženy byly k sobě spíchnuty nějakou tyčí a doslova řvaly bolestí. Dva dny jsem potom nemohl nic jíst. Stále to vidím před sebou. Nepamatuji se, jestli se o tom psalo v novinách, ale utajit se to nedalo.

Uff. Hrozné čtení, pane Marku.

Já si zas pamatuju na neštěstí v Teplicích, kdy závorář pustil na koleje autobus, ačkoliv věděl, že motorák je nedaleko. Byla jsem ještě malá ale babi s dědou měli zahradu nedaleko toho přejezdu a kolejí. Těla z autobusu byla i 100 metrů od toho přejezdu.

Závorář se ještě před soudem oběsil.

Zapomněl jste na neštěstí v Krouně, které už nebylo za komunistů, ale tuším v r.

2002? To byla také hrozná tragédie.

V těch Řitonicích, to bylo jak ty vagóny spadly z mostu? Nebo si to pletu s jinou tragédií?

Smutná karma.

Ano, v Řikoníně spadly vagóny z mostu..

Dnes souhlas a karma.

Že tě vidím, po dlouhé době. nestíháš psát nedělní blogy ke kávičce? Zvykla jsem si a teď nic