Na vlastní kůži:

Bazilika narození Páně, Betlém. 2 hodiny do odjezdu autobusu, fronta na prohlídku obrovská. Asi 20 lidí se nás shodlo, že to přesto zkusíme jít do fronty a kdyžtak ji 10 minut před odjezdem opustíme z jakékoliv pozice. Škoda to nezkusit, když většina z nás má zakovou šanci nejspíše naposledy v životě.

Docela to nadějně postupovalo, když tu nás zprava boční chrámovou lodí přes sloupky s provazy drsně předběhla a zatlačila zpět asi 60členná ruská výprava. Byli jsme z toho v šoku a zoufalí, neb bylo jasné, že tím pádem to nestíháme. Individuálně jsme se (úspěšně) pokoušeli přes ty Rusáky a Rusačky protlačit na naše původní místo. Jejich průvodkyně si toho všimla a hned začala na své ovečky křičet. "Druzjá, i na tomto nejsvětějším místě se najdou chuligánové, kteří nás předbíhají. Vykažme prosím důstojnost a velkorysost vlastní našemu národu a pusťme bratry Čechy před nás, vždyť to není poprvé, co se k nim takto zachováme, aniž bychom potřebovali poděkování..."

Tak tohle nezapomenu nikdy.

S jejich dějinama, které trochu čtu, oni nemůžou pochopit Čecha a Čech nepochopí Rusa. Ale popravdě, jsou dnes mimo dosah. Zatím si čtěte Dostojevského, kdyby se náhodou zase dostavili, ať víte, do čeho jdete.