Divný článek. Tehdy, stejně jako dnes, byly hospody vyhlášené dobrým jídlem a naopak. Většina pražských "čtyřek" zavírala nejpozději v deset večer, kuchyně o dvě hodiny dříve. Takže když jsme dostali v noci hlad v noci hlad, jistily to klobásy, já jezdil na Špejchar, případně na Václavák a stánky na Wilsoňáku měly otevřeno (samozřejmě ne všechny, ale jeden určitě, jen to chtělo najít ten správný perón) celou noc. Člověk se holt musel přizpůsobit a nechápu, co autora vedlo víc než pětadvacet let po sametu k sepsání tohoto textu.

Díky za vzpomínku, přesně, taky pamětník /bramborák ve Slováči/. Taky mě ten návštěvník Prahy v 80.letech "naštval".

A někdo měl hlad, tak chtěl jíst. A mnohokrát se stávalo, že v hospodách neměli k jídlu vůbec nic

Zdroj: http://ziegler.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=581758

Nevim zda to neni pohadka. Ale kdysi kdosi kdesi vypravel, ze kdyz prisel s prateli do hospody, pllozil na stul vahu, teplomer a hustomer.

Dostali vynikajici objednane jidlo a kdyz prislo na placeni, ping pry mel odpovedet, ze to byla pozornost soudruha vedouciho.

To také zabíralo... Pamatuji, že o tomto specifickém fenoménu (na to ale musel mít člověl náturu) vznikla i TV komedie s Vladimírem Menšíkem - tuším, že se to jmenovalo "Slepé střevo"...

Tehdejšími pingly jsem hluboce opovrhoval a s žádným se nekamarádil. Byla to sorta sama o sobě, ostatním lidem v podstatě "nenáviděná" (podobně jako řezníci a zelináři)

To já jsem zase chtěl mít známého řezníka, zelináře ....

Nedá mi to, abych nepopsal svůj zážitek nebo lépe řečeno zážitky z vinárny U tří zlatých hvězdiček na Malostranském nám.

V roce 1969 jsme tam zašli s dvěma německými kamarády (oni platili) a když jsme se ráno probrali, zjistili jsme, jak hodně nás okradli.

A v roce 1970 nebo 1971 jsem do té vinárny přivedl skupinu asi 15 Švýcarů. Obsluha nás posadila do prázdného sklípku a prvních vrchní založil účet a přinesl objednané.

Za chvíli přišel druhý vrchní, vzal další objednávky a založil druhý účet.

A tak to šlo celý večer. Jako úplní hlupáci se ti vrchní střídali a každý psal na svůj lístek.

A ve mně rostla touha po pomstě a tak, když přicházela chvíle k placení, zakryl jsem jeden z účtů popelníkem a radoval jsem se z podařené odvety.

Byl jsme jednou, když manželka dostala VŠ trubku s diplomem na jídle u Pohlreicha. Byl jsem velmi překvapen, že cena na Prahu nebyla vysoká od 150 Kč do 170 kč a jídlo jedním slovem vynikající. Zeťák, pokud je v Praze, tak tam chodí s dcerou a vždy jsou spokojeni, stejně tam vodí obchodní partnery a nikdy si nestěžoval a ani jeho obchodní partneři. Já s manželkou dodržuji, že jednou až dvakrát za měsíc jdeme na chutné jídlo, třeba do Kristina hrádku na zvěřinu a podobně. Není to nijak cenově hrozný. Pokud se chce člověk pořádně najíst, tak musí trochu přidat peněz.

Já měl spolužačku, Helenku. Propadlici. Tedy takovou, která propadla. Posadili je vedle mě, aby se jí zlepšil prospěch. Nezlepšil.

A pak nás, několik z 9 třídy, pozvala k sobě a já jen zíral. Já, inženýr s flekem u zahraniční firmy, jsem čučel, jak draze, i když nevkusně, má propadlice zařízený byt.

No, bodejť by neměla. Manžel výčepní, ona servírka a kšeft se točil.

Po tom dnes sní každý soukromý hospodský.

Neplatili žádný nájem.

Neplatili náklady na energii.

A pokud měli nějaké spolupracovníky, nemuseli jim vyplácet mzdu.

Číšnici měli tehdy plat kolem 1 100 Kč. Plat si zvedali tím, že si nosili vlastní pití, cigarety. Prodávali pašované hodinky, šmelili s valutami. Logr z kávy se sušil na topení a šel znova do oběhu. Když se nosil oběd z kuchyně, tak u dveří seděla ženská a oni jí hlásili kolik nesou obědů. Když byl šikovný, tak dokázal v ruce skrýt jeden oběd, který ji nehlásil, anebo se s ženskou dohodli. Kuchaři šetřili na obědě. Kradli máslo, maso, vše co dalo vzít. Znal jsem barmanku a ta měla prsa na zbrojní pas. Nosila výstřih až na pupík. Chlapi šíleli a objednávali ji pití. Ona byla natolik šikovná, že objednané pití schovala pod pult a s chlapy si přiťukávala vodou. To, co schovala opět prodala. Takže to chodilo.

Tehdy existovala tzv. "Kniha přání a stížností", které se kupodivu jinak arogantní pinglové báli jak čerta. My, když jsme někam přišli, tak jsme se jí okamžitě ostentativně "zmocnili", listovali a pročítali, a personál byl hnedka úslužnější...

Jo, toho se báli. Šlo o prémie a možná taky o místo.

S restaurací U Fleků máte pravdu.

Pivo tam tehdy stálo 4,10Kčs a pokud člověk platil za 2 piva 10,-Kč, tak číšníci nikdy nevraceli zpět.

Arogantnější číšníky než u Fleků jsem nikdy nepoznal.

To bylo někdy v roce 1978.

Snad proto jsem už nikdy do restaurace U Fleků nezavítal...

Navíc se platilo hotově, při každé donášce. Pokud jste nedal těch 5,-kč, tak už vás při dalším pivu naprosto přehlíželi.

No p.Jene , jestli jste navštěvoval za komárů pouze nálevny IV.cenové skupiny potom s Vámi zcela souhlasím. Protože nejsem pivař ,neměl jsem důvod je navštěvovat a pokud jsem zašel někde jinde na oběd , či večeři nemohl jsem si stěžovat . To "UHO" stokrát omílané mi připadá jako "staré pověsti české" . Zvláštní , že jsem se s ní v žádné restauraci nesetkal. Za to dnes se velmi často setkávám i v "dobré restauraci" s polévkou uvařenou ze sáčku , či s hlavním jídlem ohřátým v mikrovlnce, a to se např. servírka nerozpakuje při servírování poznamenat, že kdyby se mi to zdálo ještě studené, tak mi to ještě přihřeje . Takže , dobrou chuť .

Tak to chodíte do špatných hospod. Dneska, na rozdíl od dob minulých si můžete vybírat.

To platí i pro restauraci Pelikán na Příkopech? Tam jsem chodil na oběd.

Pelikán byl snad prvotřídní, ne?