A také Štědrý den býval za komunistů pracovním dnem....

A ted si predstavte ze napr. v Nemecku je Stedry den a Silvestr normalni pracovni den. Asi tam maj komunismus.

Asi neslaví Štědrý večer, ale až Boží hod.

Zieglere, vy dokážete nacpat třídní boj i do atmosféry Vánoc. Stejně jako komunisté, které tolik kritizujete.

??? Kde vidíte třídní boj?

Tak ještě drobnost, abych vás zmátla, napsala jsem osudy ve víru dějin paní Hany Podolské a jejího syna Viktora, stojí to za přečtení, jaký osud byl většiny úspěšných podnikatelů v poválečné době...

Knihu o Haně Podolské si moc ráda koupím. Připomenout tuto zajímavou ženu a její osud je záslužný čin. (Naše rodina si prošla něčím hodně podobným...)

Dobré připomenutí pro mladší

Parádně pokleslá poblicistika.

Jestli jste byl hodný, pane Ševečku, třeba Vám Ježíšek nadělí hodnotné literární dílo jako např. Paměti Vasila Bilaka :-)

A znáte ten totáčový fór jak přijde pán do masny a ptá se: "Máte cibuli? Řezník se naštve: ""Já jsem řezník. Já nemám maso. Cibuli nemají naproti"

Lepší byl jak cizinec v Jaltě si objednal sloní uši na cibuli ...

Mně bylo již záhy divné jak Ježíšek může nosit dárky, také je v Evropě v menšině. I v Německu je spíše Weinachtsmann než Christkind. takže nějaký ten Noel, Befana, Jul působili hodnověrněji. Byl jsem již v 50.letech pilným žáčkem v ruštině, ale přiznám se - letos mě po 60i letech dostal Rus, víš Pávěl, jak se řekne rusky "vánoce" - ty umíš akorát tak "jolka". Nevěděl jsem, ani rusky ani ukrajinsky, není to ani moc podobné.

Vite ze se nedivim. Domnivam se, ze vetsina Cechu ovladajicich nemcinu nevi, jak se cesky rekne Pfingsten.

bohuuzel pamatuji i i padesátá léta jako dítě, to můžete vyprávět i ó době válečné. Píší i o letecch šedesátých, sedmdesátých a osmdesatych. Podle tohoto článku bych tu dobu, ve které jsem žila nepoznala....

To byla odpověď pro pana Pavla Dvořáka, uteklo mi vlákno...

Já si už nějaké vnucování jiných než českých nebo v širším slova smyslu evropských vánočních tradic nepamatuji, ale vím, že něco takového se muselo dít, protože jedna z nejstarších mých vzpomínek na vánoce je ta, že babička s dědečkem se podivovali, kolik koled na vánoce zaznělo v televizi a že tohle jsou první vánoce, kdy televize byla opravdu vánoční. Už to, že se nad tím mí prarodiče pozastavovali, svědčí o tom, že předtím to v pořádku být nemohlo, protože o věcech, které považujeme za samozřejmost, ani nemluvíme.

Tak 60.léta bylo velké uvolnění, kulturní fronta to rozjela